teorie fotografie

TTEEOORRIIEE FFOOTTOOGGRRAAFFIIEE
Výběr z teoretických textů k dějinám fotografie
Výběr textů: Doc. Mgr. Aleš Kuneš, MgA. Tomáš Pospěch

Typografická úprava: Vojtěch Bartek
Pro vlastní potřebu doplnění výuky teoretických předmětů vydala
Slezská univerzita v Opavě Filozoficko-přírodovědecká fakulta Institut tvůrčí fotografie

Tisk vlastní

Opava 2003

ISBN XX - XXXXX - X - X

ÚÚvvoodd
Texty jsou vybírány z hlediska základní „čítanky" pro předmět Teorie fotografie a posluchačům
slouží k doplňujícímu studiu mnohdy obtížně dostupného materiálu z historie názorů na posu-
zování média fotografie. Odpovídají struktuře čtyř bloků přednášek, (jak je přesněji specifikována v
sylabech), a výběr není proto vybaven dalšími komentáři, které jsou součástí výkladu pedagoga.
Teorie fotografie samozřejmě předpokládá elementární znalosti z jiných oblastí, kterými se zabý-
vají i některé další předměty studijního programu. Kromě historie a specializované historie fotografie
a obecných dějin výtvarného umění se zde uplatňují témata z filozofie, estetiky, etiky, psychologie a
sociologie. Výběr textů klade důraz na šíři nejrůznějších hledisek, které předpokládají především
obšírné samostatné studium v odborných fotografických a výtvarných časopisech, katalozích a kni-
hách. Soupis potřebné literatury nalezne posluchač v sylabech.
Výběr byl dále podřízen podstatným dobovým názorům na fotografii, jak se vyvíjely (nebo byly
přijímány) v českých zemích. Objevují se zde i důležité ukázky teoretických prací evropských a am-
erických autorů, které měly v publikovaných překladech širší vliv na domácí scénu. V této souvislosti
je nutné poznamenat, že řada stěžejních statí (důležitých pro celosvětové myšlení o fotografii)
v překladech doposud chybí nebo byla publikována ve zkreslujících torzech. Na druhou stranu je však
nutné československé fotografické teorii přiznat dosti pestrou škálu impulsů i v období totality,
kdy především v sedumdesátých letech mohla být (na okraji zájmů strážců marxisticko-leninského po-
jetí teorie výtvarného umění) relativně svobodně rozvíjena. Pro řadu autorů byla práce v oblasti teorie
fotografie únikovou možností z normalizační šedi tehdejšího výtvarného umění. Je paradoxem let
devadesátých, že kontakt se soudobým světovým myšlením v časopiseckých překladech (a tím i je-
ho širší dopad u veřejnosti) je podstatně nižší. Je to dáno samozřejmě minimální ochotou institucí a
soukromých nakladatelů podporovat málo lukrativní a u nás bohužel společensky nepříliš prestižní
výzkum.
Význam fotografie jako oboru v oblasti reportáže, dokumentu, reklamy a výtvarného umění je
dnes také v České republice mimořádný, nezanedbatelný a má nesporně i komerční přínos. V těch-
to kontextech je pak obtížně pochopitelné, že téměř chybí soudobá soustavná myšlenková reflexe
současné tvorby.

Aleš Kuneš

OObbssaahh
Úvod ............................................................................................................................ 3
11883399 -- 11991188................................................................................................................. 6
Charles Baudelaire. ..................................................................................................... 6
Henry Peach Robinson: Paradoxy umění, vědy a fotografie. ..................................... 6
František X. Harlas: Fotografie a umění. .................................................................... 7
Otakar Hostinský: Fotografie a malířství. (1905). ....................................................... 8
Jaroslav Petrák: Problém fotografie umělecké .......................................................... 9
11991188 -- 11994488 ................................................................................................................ 10
Josef Čapek: Nejskromnější umění. ............................................................................ 10
František Drtikol: Oči široce otevřené. ....................................................................... 10
Karel Teige: Film. ......................................................................................................... 11
O. M. (Otakar Mrkvička): Fotografie nemá chtíti býti malířstvím. ................................ 11
O. M. (Otakar Mrkvička): Fotografie jako nové umění. ................................................ 12
Rudolf Paďouk: Proti proudu. ..................................................................................... 14
Jan Lauschmann: Po proudu. .................................................................................... 14
Josef Šubrt: Po proudu a proti proudu. ...................................................................... 15
Jaromír Funke: Man Ray. .......................................................................................... 15
Alexandr Rodčenko: Výstraha. ................................................................................. 16
László Moholy-Nagy: Malířství, fotografie, film. ......................................................... 17
László Moholy-Nagy: Fotografie, objektivní forma vidění naší doby. ....................... 17
Josef Slánský: Nové cíle. (K výstavě Klubu amatérů v Ml. Boleslavi). .................... 18
Alexandr Hackenschmied: Fotografie ve Stuttgartě. ................................................. 19
Alexandr Hackenschmied: K výstavě nové české fotografie v Aventinské mansardě. 19
Eugen Wiškovký: O obrazové fotografii. ................................................................... 20
Edward Weston. ........................................................................................................ 20
Edward Weston. ........................................................................................................ 20
Walter Benjamin: Stručná historie fotografie. (1931). 26
Walter Benjamin: Umelecké dielo v epoche svojej technickej reprodukovateĺnosti. 27

Antonín Matějček: Apotheózy. 27

Bohumil Markalous: Fotožurnalismus. 28
Lubomír Linhart: Sociální fotografie. 29
Bohumil Markalous: Fotografie - umění? 30
(Bohumil Markalous): Je fotografie umění? 31
Josef Čapek: …a přišel Michal a všechno to rozmíchal… 32

Jindřich Chalupecký 32

V. V. Štech: Estetika fotografie. 33
Jaromír Funke: Od fotogramu k emoci. 34

Jaromír Funke: Fotografujte domov. 34

Eugen Wiškovský: Tvar a motiv. 35
Eugen Wiškovský: K psychologii fotografického účinu. 36
Jiří Jeníček: Fotografie jako zření světa a života. 37
Karel Teige: Cesty československé fotografie. 38

Max Bill: Je Fotografie uměním? 38
11994488 -- 11996688 .............................................................................................................. 39
František Doležal: Thema v nové fotografii. 39
František Číhák: Kupředu k socialistické fotografii! 40
Václav Jírů: O základních otázkách tvůrčí práce ve fotografii. 40
Lubomír Linhart: Umění je život a tvorba. 41

Ján Šmok: Konec strašidel. 41
Jaroslav Boček: ANTI-ŠMOK - čili něco o estetice fotografie. 42
Dorothea Langeová - Daniel Dixon: Fotografování věcí známých. 42
Henri Cartier - Bresson: Svět Henri Cartier-Bressona. 43

Henri Cartier - Bresson. 44
Aaron Siskind: Krédo. ........................................................................................... 44
Karel Dvořák: Kde končí fotografie. ....................................................................... 45
Petr Tausk: Názory o fotografii. ............................................................................ 45
Václav Zykmund: Umění, které mohou dělat všichni? 46

Siegfried Kracauer: Teorie filmu. 47
Gillo Dorfles: Film, fotografie a změny zrakového vnímání. (1967). 48

11996688 -- 2200000048
Alain Robbe-Grillet: Za nový román. 48
Miroslav Bílek: Mohou ve fotografii vznikat umělecká díla? 50

Susan Sontagová: Svět obrazů. 50
Antonín Dufek: Susan Sontag - Fotografie. 51
Václav Zykmund: Jednota tvorby a vnímání. ...................................................... 53
Anna Fárová: Sebeuvědomovací proces fotografie a její vztahy k malířství. 54
Jaroslav Anděl: Proměny názoru na fotografii. 54
Martin Matějů: Fotografie a sociologie. 55
Petr Rezek: Tělo, věc a skutečnost v současném umění. (1977). 56
Antonín Dufek: Kamera. .......................................................................................58
Program fotoskupiny Oči. (Manifest všedného ma). 58
Jerzy Olek: Fotografie jako moderní jazyk. 59
David Freedberg: Zobrazování a realita. 73
Roland Barthes: Světlá komora. Vysvětlivka k fotografii. 59
David Freedberg: Zobrazování a realita. 73
Marshall McLuhan: Fotografie: Veřejný dům beze stěn. 60
Ludvík Baran: Fotografie - fenomén 20. století.61
Ján Šmok: Skladba fotografického obrazu. 62
Bořek Sousedík: Fotografie versus divák - problém vnímání fotografického obrazu. 62
Vilém Flusser: Za filosofii fotografie. 63

Vilém Flusser: Moc obrazu. 64

Josef Moucha: Zážitek arény. 65
André Bazin: Ontologie fotografického obrazu. 66
Rudolf Arnheim: Dvojí autenticita fotografického média. 67

Umberto Eco: Kritika obrazu. 68
A. D. Coleman: Fotografie na rozcestí? 69
Arthur Goldschmidt: Zpět k fotografickému obrazu. 70

Wright Morris: V našem obraze. 70
Bohuslav Blažek: Dokumentarismus ve filmu a ve fotografii. 71
Stefan Wojnecki: Fotografie a pojímání času. 72

Thomas Wimmer: Fabrikace fikce. 74
Výběr textů je určen výhradně pro účel doplnění výuky teoretických předmětů Institutu tvůrčí
fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Texty byly ponechány v je-
jich původní stylistické a pravopisné formě.

11883399 -- 11991188
Chhaarrlleess BBaauuddeellaaiirree..
Le public moderne et la photograhie. Paris 1859. (Česky: Charles Baudelaire: Salón 1859. Moderní
obecenstvo a fotografie. V:
Úvahy o některých současnících. Praha 1968).
(…) Je štěstím snít a je nádherné vyjádřit, o čem člověk snil; ale co to říkám, cožpak známe
ještě toto štěstí? Bude snad poctivý pozorovatel tvrdit, že vpád fotografie a velké průmyslové
šílenství nemají tak docela podíl na těchto politováníhodných výsledcích? Můžeme ještě také před-
pokládat, že dav, jehož oči uvykly pokládat výslednici hmotných výjevů za projevy krásna, neztratil
po čase schopnost posuzovat a vnímat projevy éteričtější a nehmotnější?
(…) Jako jeden jediný Narcis vrhl se hnusný svět na pozorování svého triviálního obrazu,
zachyceného na kov. Všechny nové obdivovatele slunce zachvátilo šílenství a zvláštní fanatismus …
Poněval fotografický průmysl se stal úkrytem všech nepovedených malířů, příliš málo nadaných nebo
příliš lenivých, aby dokončili svá studia, neslo toto všeobecné zaujetí nejenom rysy zaslepení, nýbrž
také zabarvení pomsty … Jsem přesvědčen, že nesprávně použitý vývoj fotografie hodně přispěl, jako
ostatně všechen hmotný vývoj vůbec, k ochuzení francouzského uměleckého génia, už tak dosti
vzácného. Poesie a pokrok jsou davem ctižádostivců, kteří se nenávidí instinktivní nenávistí … Ať
se fotografie stane služkou věd a umění, avšak služkou velmi pokornou, tak jako tisk nebo
těsnopis, které ani netvoří ani nenahrazují literaturu. Bude-li jí dovoleno … zachvátit všechno co má
hodnotu tím, že tomu člověk vdechuje duši, pak běda nám.
HHeennrryy PPeeaacchh RRoobbiinnssoonn:: PPaarraaddooxxyy uumměěnníí,, vvěěddyy aa ffoottooggrraaffiiee..
1892.
Existuje širší pohled na přírodu, zahrnující lidskou povahu a onen idealizující instinkt, přirozený
pro člověka. Nebylo ještě ani zdaleka dokázáno, že naturalistický malíř je „věrnější přírodě" než jiný
malíř. Jedna věc je přírodu studovat a jiná předstírat, že studium je umělecké dílo. Žádný mistr ještě
nepotvrdil, že příroda sama o sobě stačí.
Je tedy jasné, že metoda, která nepřipustí modifikace umělce, nemůže být uměním, což
vádí fotografii do nebezpečného postavení, nemůžeme-li dokázat, že je schopna nepravdy. Ale ti, kdo
se dívají jen na své omezené pokusy a tvrdí, že fotografie nedovede lhát, zaujímají velmi úzké s-
tanovisko a značně podceňují schopnosti umění. Všechna umění mají svá omezení a připouštím, že
omezení fotografie jsou dosti těsná, ale v dobrých rukou může fotografie lhát jako Trojan. K vytváření
těch nejlepších lží je však zapotřebí pozoruhodné dovednosti. Jen v rukou prvotřídních fotografů -
a možná také lhostejných - může fotografie lhát. V prvním případě půvabně, v druVm
brutálně. Průměrní fotografové a ti, kteří se nám hrnou z institutu ne-umění, se zřídkakdy dostávají
za obyčejnou, nahou, neozvláštněnou pravdu.
Není pochyb, že po této stránce a při tomto způsobu nazírání je malířství větší umění než fo-
tografování. Ale přestože je fotografie jen nicotným lhářem, není tak bezelstně nevinná a dovede na-
tolik lhát, aby směla zapsat své jméno mezi vznešená umění. Což není tím větší, čím je poníženější?
Fotografie nám poskytuje prostředky napodobit přírodu věrněji než kterékoli jiné umění, a přesto je
dost pružná, aby odhalila řídící mysl; je tedy uměním nejdokonalejším.
FFrraannttiiššeekk XX.. HHaarrllaass:: FFoottooggrraaffiiee aa uumměěnníí..
Politik1900, přetištěno v: Doba a umění, J. R. Vilímek, Praha 1901, s. 196 - 220.
Přirozenou jest však fotografie v kažnm směru, a že vůbec barvy u ní nepostrádáme, že na
barvy sobě ani nevzpomeneme, o tom sluší uvažovati. Porozumění fotografického obrázku jest us-
nadněné, nevyžaduje nižádné „průpravy", žádného „trainingu" (totiž výcviku vkusu), příroda mluví zde
bezprostředně k našim smyslům. To kryje se zcela se vznikem obrazů.
Fotochemický obrázek má s uměleckým dílem mnoho společného. Projektuje tělesový svět
plochu, malíř činí taktéž. Zmenšuje neb zvětšuje předměty, umělec rovněž tak. A přece, položíme
kresbu, příkladně provedenou tušovou kresbu hlavy, a stejně velkou fotografii téhož modelu, z téže
strany při témže osvětlení zhotovenou vedle sebe - jaký rozdíl!
Jestliže vykreslil umělec hlavu se všemi detailními rysy, vystihl podobu, osvětlení, modelaci
nejmenších podrobností, zůstává přece daleko za fotografií, na které každá vráska, každá vypuklina
pokožky věrně zaznamenána, kde podobnost velmi dokonale podána jest. A naopak: o co o-
duševnělejší, zaokrouhlenější nezdá se kresba, jak jeví se u porovnání s fotografií samotným dílem -
tato zůstává povždy fragmentem, zlomkem výrobku mechanicky vyvolaným. Mně aspoň zdá se každá
fotografie pouhým ústřižkem z ohromného snímku - snímků veškerého viditelného horizontu.
Fotografie jest cynická, bezohledná, surová - vlastně nemá vůbec nějakých vlastností, než

jedi-
nou, že jest totiž „fotogrammem", to jest „kresbou světla". Jest takovou, jakou nutně býti musí.
Obraz v přístroji vzniká tak, jako se mění voda v led, klesne-li teplota pod určitý bod, jako kámen
k zemi padá, není-li podepřen nebo držen. A kresba? Obraz? Kde jsou meze jeho vzniku, kdo zná
vlivy, jimiž se vývoj uměleckého díla řídí, které zákony předpisují člověku umělci způsob tvoření? Nikdo
není tak neodvislým od světa a železných pout jeho, zákonů přírodních, jako malíř před svým s-
tojanem. Podléhá jim jako organism, ale povznáší se nad ně jako tvořící duch.
„Umělecké fotografie" zůstanou vždy a stále více méně pečlivě připravované lučebné
výrobky, člověku přináleží toliko zásluha volby fotografovaného předmětu. Tou ovšem lze umělecký
vkus uplatniti, také při předmětech a přírodních zjevech, jež nemožno „aranžovati", úpravou, volbou
směru osvětlení, silou osvětlení atd. lze umělecké snahy prokazovati. Ale vždy jest člověk pouhým
„hlídačem" stroje a od stroje zcela odvislý. Opravuje-li výrobky, děje se tak velmi nedokonale a vždy
na úkor snímků. Retušování neprovádí se nyní tak vydatně jako dříve, ano vůbec se ho nepoužívá,
a tj. zásluhou fotografů amatérů, kteří svými nedotknutými obrázky dokázali, že při moudrém
vypočtení všech příznivých podmínek snímky velice umělecky působí, aniž by se dodatečně „pro-
pracovávaly".
Kdyby se fotografování přírodních barev podařilo a v tmavé komoře by veškeré barvy, jaké

naše
oko rozeznává, zachycovány, reprodukovány byly, pak by nastala nejen nová epocha grafických, ale
také „tvořícíc… uměn, tedy hlavně malířství. Neboť pak by pojem „umění" v očích světa, lépe bych
řekl dítek tohoto světa, na novo "přehodnocení" doznal, pak by se rozvířily ticV, ale hluboce do
našeho kulturního žití zasahující boje, a pak by přívrženci, knězi a adepti výtvarného umění znovu ve
zbrani stáli.
Ovšem, umění neutrpí ani tímto ani jiným lidským vynálezem. Velebné umění není v tomto

smyslu
dílem lidským, neboť není od světa a času odvislým. Umění trvá, kdežto ostatní se stále mění, a
umění panuje, kdežto lidské vynálezy povždy posluhovati budou také božskému umění. A třeba by
kdysi lidstvo ze samých vědců sestávalo, umělec bude také tenkráte na vyšším stupni postaven, jako
za našich časů.
OOttaakkaarr HHoossttiinnsskkýý:: FFoottooggrraaffiiee aa mmaallíířřssttvvíí..(1905).
Československý spisovatel,Praha 1956, s. 528 - 533.
Vznikala dokonce i obava, že fotografové budoucnosti netoliko soutěží svou hmotně ublíží uměl-
cům, nýbrž že přímo podetnou kořeny všeho umění malířského, zvláště podaří-li se jim jednou fo-
tografovati barevně; neboť již tenkráte i tato možnost byla živě přetřásána, z těch pak, kteří
nebyli pochybovači, jedni v ni doufali, druzí se jí báli. Dnes mohlo by se zdáti, že takový s-
trach o božské umění byl jen naivním projevem laickým; avšak nesoudilo tak snad jen nejširší obe-
censtvo, nýbrž i mnoho vážných lidí umění dosti blízkých, ano i sami malíři někteří nehrubě vlídně
vítali vítězný postup nového vynálezu, nadmíru přísně jen posuzujíce a odsuzujíce. (s. 528

- 529)
Jsou to ovšem dvě stanoviska stejně oprávněná, ale přece různá, ba leckomu zdá se
dokonce, že i protichůdná, onen zájem čistě věcný a pak zase interes ryze umělecký, ale fo-
tografie bez odporu přispěla k jejich zřetelnějšímu odlišování a tím, alespoň nepřímo, pomáhala s-
tavěti umění do pravého světla. To, co fotografie má společné s malířstvím, je vlastně jen volba
předmětu, ovšem i s vhodným stanoviskem, osvětlením atd.; vlastní zobrazení děje se cestou me-
chanickou, všechna péče pak o zdárný výsledek, ač dozajista velmi důležitá a někdy dosti nesnad-
ná, je přece jenom negativní, zabraňujíc kazům a chybám, ale neměníc ničeho na podstatě obrazu

samotného. (s. 530)
Důležitější jest, že fotografie se svým mechanismem opticko-chemickým neúprosně zazna

menává
a neodčinitelně ustaluje všechno, cokoliv se v době exposice děje; každá sebemenší změna ve výrazu
tváře; každý sebemenší pohyb osoby fotografované ruší při podobizně právě tak, jako při krajině
větrem se klátící větve nebo přecházející lin. Proto fotografie nejvlastnější svou dokonalost hledati
musí v zachycení jediného okamžiku: „momentka" ony rušivé vlivy uvádí na míru tak nepa-
trnou, že možno je pokládati téměř za vyloučené. (s. 531)
Podaří se sice někdy fotografovi zachytiti nepozorovaně výjev, jenž plným právem slouti

může
roztomilým obrázkem genrovým; ale - nehledě k ostatním rozdílům, o nicT byla učiněna zmínka již
při krajině a při podobizně - zdar ten je závislý více méně na čiré náhodě, ne na úmys-
lu a tvůrčím duchu fotografově. (s. 531)
Nesmírně prospívá fotografie nejen malíři a rytci, ale i sochaři a staviteli, sloužíc k umělecké

vý-
chově nejširších kruhů. Ne snad proto, že by malířství nebo rytectví chtěla vytlačit z jejich práv a
sídel, nýbrž naopak tím, že rozšiřuje díla jejich způsobem nejvydatnějším a nejpříznivějším, pomáhá
buditi smysl pro ně a usnamuje pochopení jejich jak historické, tak estetické. Co shora bylo řečeno
obrázkových časopisech populárních, to platí měrou ještě větší o nejvážnějších vědeckých kni-
hách umělecko-historických. I zde nenáhle fotografie vítězně obdržela pole, a to vším právem. Při ry-
tině dle obrazu malovaného historik umění musí odlišovat účast osobní povahy rytcovy a je-
ho techniky od skutečného zjevu originálu, a to tím více, čím umělečtější je právě rytina; fotografie
je však spolehlivější, poněval objektivnější. (s. 533)
JJaarroossllaavv PPeettrráákk:: PPrroobblléémm ffoottooggrraaffiiee uumměělleecckkéé..
Žeň světla a stínu.B. Kočí, Praha 1910.
Umělecká fotografie jest dnes již tak vyspělá, že vším právem může požadovati, aby byla pok-
ládána ze neodvislý odbor umění výtvarných a uměleckou kritikou nebyla umlčována.
(…) I v mezích čisté fotografie lze uměleckému problemu propůjčiti svérázný charakter,

pů-
sobením, u porovnání použitých prostředků v oborech jiných, zcela zvláštních technických prostřed-
ků.
(…) Podmínkou umělecké fotografie jest v prvé řadě úloha přivésti v soulad svéráznost
uměleckého nazírání a onen absol. realismus použitých prostředků. K tomu nám mohou sloužiti dvě
cesty.
1. Objektivní, záležející v částečném překonání realismu prostředků a vyrovnání fotogra-
fické dojmu s dojmem umělecko-optickým, k čemuž nám slouží různé prostředky
povahy ponejvíce technické (filtry, povaha použitého papíru a pod.)
2. Druhá cesta vychází od subjektu a spočívá v modifikaci použitých prostředků; umělec
při volbě motivu musí se říditi povahou prostředků, které mu připouštějí nejlepší
možnost motiv tento estheticky zachytiti.
(…) Fotografie jedině vystižnou charakteristickou zobrazeného nabývá umělecko-esthetic-

kých
hodnot, čehož dosáhne zjemněním tonu, potlačením detailů a zjemněním přechodů škály černo-bílé.
Nesmí se nikdy zapomenouti, že fotografii nelze přirovnávati snad k malbě, nýbrž, že jest
zůstává ve všech fasích a způsobech jen jakousi studií, zaujímajíc as místo vedle skiz malířských.
Uvědomíme-li si, co malíř do svého skizáře zachycuje, (jsou to ponejvíce detaily určitého

celku,
kus plotu, skupina stromů a pod.), poznáme ihned úkol umělecké fotografie, která v prvé řadě i po-
vahou svou k tomu povolána jest, zobrazovati zajímavé charakteristické detaily a výseky krajinné; není
tedy jejím úkolem hromaditi detaily na obraze, nýbrž naopak: učiniti charakte- ristický detail
osou obrazu. Látka v tomto oboru jest nevyčerpatelná a jest omezena pouze schopností esthetick-
ého nazírání.

11991188 -- 11994488
Joosseeff ČČaappeekk:: NNeejjsskkrroommnněějjššíí uumměěnníí..
Praha 1920. (Další vydání: František Borový, Praha 1948, Praha 1962 aj.).
Že fotografie je holou nudou a mechanickou ohavností ve srovnání s dobrou malbou, o tom
dnes nikdo nepochybuje. Proto se někteří malíři vyhýbají kresbě, všelijak přebarvují a všelijak své o-
brazy idealisují, aby se nepodobaly fotografiím. Fotografie je pouhý dokumentární výčet, a tu malíř
přichází k poznání, že by buď neměl býti dokumentárním, nebo že má své dokumentární výčty výt-
varnicky přesolovati.
Fotografie je opravdu bezohledným konkurentem dnešního běžného umění, protivného

bařtipán-
ského domácího Voříška, vzniklého mnohým nenáležitým křížem realismu, naturalismu a impresionis-
mu, nebo salonního chrta akademismu, aristokratického, ale také už mnohonásob kříženého v zvadlých
útrobách uplynulého století. Ano, fotografie sedí běžnému umění zle v týle a přinucuje je takto k m-
nohým krajnostem, k nimž by jinak asi to fotograf lépe nedovedl a ponižoval své zákazníky obec-
ným materialismem, jemuž sám ochotně sloužil mizérií svého řemesla. Materialismu, jenž nevěřil v
nehmotné a do hmoty sestoupiti se bál; jemu stačil povrch, ba povrch povrchu, každý šmejd.
Dnes tedy se do pustoty a mechanismu fotografie vkládá samo umění, zajímavost a výraz

né
ladění. Mezi fysické a chemické zákony přichází fotograf s uměleckými nápady, s novou ctižádostí,
aby docílil výsledků nevšedních. Řeknu ihned, že to vše je málo a že to nestačí. Je to půl cesty
sotva a to nejen proto, že tu je mnoho obdobného se souvěkými uměleckými krisemi, totiž šilhání
mimo vlastní statky, mnoho falešné imitace, stylové maškarády a výpůjček z galerií. Nejlepších a ne-
sporných výsledků se docílilo tam, kde obnova se brala poctivě snahou za zušlechtěním
techniky, kde mechaničnost fotografie vytříbila srdečným úsilím o samu krásu a dokon-
alost práce.
FFrraannttiiššeekk DDrrttiikkooll:: OOččii ššiirrooccee ootteevvřřeennéé..
(Původně: Rozhovory o fotografickém umění). Listy o fotografii,Institut tvůrčí fotografie FPF SU v

Opavě,
červen 1994, s. 36 - 43.
Je fotograf umělec?
Ano, vyspěje-li v něj vlastní prací a vlastním životem. Výuční list nebo vysvědčení je jen jak-
ousi zárukou jeho vyspělosti řemeslné, jež je podmínkou činnosti umělecké.
Fotograf je komponentem světla, hledá melodie, jež by potěšily duši, jež by daly výraz
našemu cítění.
Fotograf opravuje, schvaluje, zavrhuje - v hlavě. Pro dozrálou myšlenku vyčkává - tu s vět

ší, tu
s menší pasivností - vhodný okamžik a pak se ve vteřině myšlenka stává dílem.
Jak vzniká?
Zvolna, zvolna, třeba kolik měsíců, třeba kolik let. Rozvíjím svou myšlenku, odkládám ji,
nechám ji někdy docela zvadnout, ztrácím ji, když mne už omrzelo čekání. Neboť pro mou myšlenku
není hmoty, do které bych ji mohl vložit tehdy, kdy se mi zamane. Proti mé myšlence, mému náčr-
tu, stojí skutečnost tvrdší než křemen, skutečnost nepřemožitelná - a proto musím čekat.
V čekání je kus mého umění. Čekám a jednoho dne - darem náhody má snad už polo za-
pomenutá myšlenka na mne přece zavolá z věci, člověka, ze hry světla … Teď ji tedy zachytím a v
několika minutách je práce hotova- ne, v několika minutách je předána cizím očím - pro mne byla
hotova už dávno. Je skladištěm svých prací, jež mi náhoda dopomáhá položit na papír.
KKaarreell TTeeiiggee:: FFiillmm..
Václav Petr, Praha 1925.
Fotografie lže, stává-li se „uměleckou". Je to faleš, přetvářka a konečně i kvalitativní úpadek se
stanoviska vlastní, rodné krásy. Když malířství opustilo impressionismus, zdědila fotografie toto od
panstva odložené šatstvo. Expressionismus už dnes doživořil, ale fotografie i film (např. nesmyslný
pokus německý: Kabinet Dra Calighariho!) se oblékl do expressionistického hávu. Umělecká fotografie,
totéž co umělecký průmysl, je věc nedůstojná, odpadková, kalná a nezdravá: v polovičatosti
whistlerovského estetisismu se utopila její fotoplatistická síla. Pustota, nuda; nemístný,
falešný artismus. Oč krásnější jasná, ostrá foto, již vidíme v angloamerických obrázkových lis-
tech či na kinoplátně při wild-westovém filmu! V nich je pravá poesie a hymnická krása básní
Whitmanových.
Ano, v realnosti a pravdivosti je morálnost fotografie, ostatně pravdomluvnost platí vždy za

ct-
nost a shoduje se s účelem, pro nějž byla fotografie vynalezena. Fotografie je vysvobozením malířství
z naturalismu, této páchnoucí plísně, jež rozežírala jeho pevné a konstruktivní výtvarné zákony: inter-
vencí fotografie precisovalo si malířství svou estetiku napříště protinaturalistickou a uvědomí si nad
své nové poslání, nové konkrétní úkoly a novou funkci v moderním životě. Tato zásluha fotografie o
uzdravění malířství z impressionismu je nesmírná, ale malířství se fotografii zle odvděčilo: nakazilo ji
impressionismem, učinivši z ní uměleckou fotografii, cosi jako umělecký průmysl, lžiumění…
Krása fotografie, právě tak, jako krása děl moderní techniky, je dána prostou a naprostou
dokonalostí a podmíněna účelností: krása fotografie je z téhož rodu, jako krása aeroplánu nebo
transatlantického korábu či elektrické žárovky: je dílem stroje a zároveň prací lidských rukou, lid-
ského mozku a, chcete-li, i lidského srdce; fysickochemický proces výrobní vývojky, lázně, ex-
posice etc., to vše je dirigováno člověkem, jeho schopnostmi a dovedností: fotografie není proto
méně lidským uměním, že schopnosti fotografovy jsou ještě násobeny a kontrolovány mechan-
ickým, bezvadně fungujícím mozkem fotoaparátu, jenž nerad se dává znásilňovati proměnlivým
vkusem salonním a jenž naopak chce krásu, estetiku a řád fotografie standardisovati. Zdokonalení fo-
tografie násobí její krásu, stupňujíc jasnost, realističnost, dokumentárnost, vlastnosti, které jsou rod-
ným smyslem fotografie a které zrazuje běžná "umělecká" fotografie evropská.
OO.. MM.. ((OOttaakkaarr MMrrkkvviiččkkaa)):: FFoottooggrraaffiiee nneemmáá cchhttííttii bbýýttii mmaallíířřssttvvíímm..
Přítomnost,29. dubna 1926, s. 89 - 90.
(…) Fotografie jest naturalistická a dokumentární, avšak její naturalismus jest zcela jiný, než nat-
uralistické postřehy lidského oka. Především fotografie vidí nebarevně. Vidí jen v černé a bílé. Vidí s
matematicky přesnou perspektivou. To, co se nám zjeví jako zkreslený snímek, jest logickou per-
spektivní pravdou. Dům fotografovaný z pohledu musí býti mnohem užší nahoře než dole, dolejší ok-
na jsou mnohem širší než okna v hořejších patrech, vzdálenějších. Vertikály domů nebudou
rovnoběžné, avšak sbíhavé, nebudou už vertikálními. Pravé úhly jsou zkoseny v obou směrech. Tato
perspektiva, jak ji nikdy před tím žádný člověk nepostihl, je logicky správná. Jest nesprávná psy-
chologicky, protože člověk nesnese porušení rovnováhy. Vidíme-li z pohledu fotografovaný tovární
komín, zdá se nám, že padá. Vidíme-li ho však z podhledu ve skutečnosti, nepřipustíme, aby na nás
padl: vidíme komín stále vzpřímený.
(…) Fotografie přinesla nové perspektivy, které okouzlily malíře. Perspektiva fotografie při

nesla
nové a mnoV zkratky a zkresleniny a moderní malíři v nich spatřili nové tvary moderního ducha.
Přijali tyto deformace proto, aby se stali dokumentárnějšími, aby učinili malířství naturalističtějším,
neboť od dob impressionismu přenechali malíři dokumentárnost fotografickému přístroji, ale přijali je
z výtvarného zájmu skutečně o tyto nové formy. Degas komponuje své obrazy tak pečlivě
a přesně, jen aby nevypadaly jako komponované, chce, aby vyhlížely jako momentní fotografie. (…)
Impressionistický obraz jakožto výsek ze skutečnosti jest právě výsekem, jak jej zachycuje na desce
objektiv fotografického přístroje. Lze se domnívati, že i Picassovy figuríny
z posledních let, které bývávají označovány jako Michel-Angelovské a u nicT se pos-
měšně mluví o elefantiasis, figuríny s nepoměrně velikými tvary končetin v popředí,
jsou užitím fotografické deformace.
Jestliže nastalo rozlišení úkolů a fotografii zůstalo věcně zobrazovati, informovati a repro

dukovati
a malířství nezbylo nic víc a konečně nic většího než je čistá výtvarná forma, nepřestaly přece jen
vzájemné vlivy malířství a fotografie. Jaký byl vliv fotografie na malířství, to jsme tu již stručně řek-
li. Zbývá jen říci něco o vlivu opačném. V dobách svého velikého zdokonalení a technického rozvo-
je chtěla se fotografie vyhnout svému nelidskému naturalismu, své nelidské perspektivě, chtěla
se zbaviti své nelidské ostrosti, vyhnouti se deformujícím momentkám. Chtěla se podobati obrazům,
státi se uměním. Vypůjčila si tedy bez ostychu všechny efekty malířství. Cizopasila na něm, dobíha-
la je. Deset let po zániku impresionismu byla tak zvaná umělecká fotografie impresionistickou.
Deset let po zániku expresionismu stala se fotografie expresionistickou. A v té honbě za malířskými
efekty zcela už zapomenula na své úkoly a vlastní věcné hodnoty. (…) Teprve americká reportérská
a filmová fotografie přinesla nápravu. A rovněž francouzské teorie o fotogenii. Nyní teprve začíná tu
a tam chápati znovu vlastní své prvky, vlastní zákonitost, vlastní funkce. Nyní teprve a pomalu ob-
jevuje svou rodnou krásu. Už vidí svůj pokrok ne v opičení, ale ve zdokonalování techniky. Fotografie
přestává býti uměleckým průmyslem - stává se něčím novým: průmyslovým uměním. Malířství může
jednou opustiti barvy a štětce a nepřestane býti malířstvím. Vynalezne snad nové prostředky k
vytváření barevných a tvarových harmonii, aby novým způsobem útočilo na citlivost divákovu a dojí-
malo jej. Avšak fotografii vždycky zůstane fotografický přístroj, temnice s objektivem.
OO.. MM.. ((OOttaakkaarr MMrrkkvviiččkkaa)):: FFoottooggrraaffiiee jjaakkoo nnoovvéé uumměěnníí..
Přítomnost,29. dubna 1926, s. 251 - 252.
(…) Jako základním živlem sochařství je
hmota,jako základním živlem architektury je prostor a
principem malířství barva, je základem tohoto nového umění
světlo. Malířství dá se definovati jako


teorie fotografie

PDF file: teorie_fotografie.pdf