Transcript text content of a PDF document Rozhovor s Motovilovem cz.pdf:
Rozhovor
sv. Serafíma Sarovského
s Motovilovem
o smyslu křesťanského života
Z Преподобный Серафим Саровский, Обитель преп. Иова Почаевского,
Мюхен – Москва, „Воскресенье“ 1993, přeložil Antonín Čížek
© Antonín Čížek, 2018
ÚVOD
K rozhovoru ctihodného Serafíma s Nikolajem Alexandrovičem
Motovilovem (1809–1879) o cíli křesťanského života došlo v listo-
padu 1831 v lese nedaleko Sarovského kláštera a byl zapsán Moto-
vilovem. Rukopis byl nalezen po 70 letech 19. stol. u Motovilovy
manželky Eleny Ivanovny. Rozhovor je zdánlivě prostý, ale vychází
z úst jednoho z největších svatých ruské církve a vyslechl ho horlivý
křesťan, který byl skrze modlitby sv. Serafíma uzdraven z nevylé-
čitelné nemoci.
ROZHOVOR SV. SERAFÍMA SAROVSKÉHO S MOTOVILOVEM
Bylo to ve čtvrtek. Den byl sychravý, sněhu bylo na věrtel, z nebe
se sypal hustý sníh a báťuška Serafím se mnou začal mluvit u své
poustevny proti říčce Sarovce u hory, která se sklání k jejím břehům.
Posadil mne na kmen jím nedávno poraženého stromu a sám si
sedl proti mně na bobek.
„Hospodin mi odhalil,“ řekl velký starec, „že jste si v mládí
toužebně přál poznat, v čem spočívá cíl našeho křesťanského života,
a častokrát jste se na to ptal různých velkých duchovních osob…“
Zde musím přiznat, že od dvanácti let mne tato myšlenka neustále
tížila a opravdu jsem se s touto otázkou obracel na mnohé duchovní
osoby, ale jejich odpovědi mne neuspokojily. To starec nemohl vědět.
„Ale nikdo,“ pokračoval otec Serafím, „vám jasně neodpověděl.
Říkali vám: choď do chrámu, modli se k Bohu, plň Boží přikázání,
čiň dobro – v tom je cíl křesťanského života. A někteří se nad vámi i
pohoršovali, že se oddáváte zvědavosti, která se příčí Bohu, a říkali
vám: Nehledej, co tě převyšuje. Ale nemluvili, jak by měli. Proto já,
ubohý Serafím, vám nyní objasním, v čem skutečně spočívá tento cíl.
Modlitba, půst, bdění a všechny ostatní křesťanské skutky jsou
sice dobré samy o sobě, ale cíl našeho křesťanského života nespočívá
pouze v jejich konání, i když jsou nezbytnými prostředky k jeho
dosažení. Skutečný cíl našeho křesťanského života spočívá
v získání Božího Svatého Ducha. Půst, bdění, modlitba, almužna i
každý dobrý skutek vykonaný kvůli Kristu jsou prostředky k získání
Svatého Božího Ducha. Všimněte si, báťuško, že jen pro Krista
vykonaný dobrý skutek nám přináší plody Svatého Ducha. Všechno
vykonané ne pro Krista, i když je to dobré, nám nepřinese odměnu
v budoucím životě a ani v tomto životě nám nepřinese Boží milost1.
To je důvod, proč Pán Ježíš řekl: ‚Kdo neshromažďuje se mnou,
rozptyluje.‘ Dobrý skutek se nedá nazvat jinak, než shromažďování,
protože i když se nedělá pro Krista, je přesto dobrem. Písmo říká:
1 Myslí tím nadpřirozenou Boží milost. O tom, že tento skutek může přivést ke
Kristu, mluví dále (v katolické dogmatice tomu odpovídá učení o
„mrtvých“ skutcích).
‚V každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je
správné.‘
A jak vidíme z posvátného vyprávění člověk, který ‚koná spra-
vedlnost‘, je příjemný Bohu, takže setníkovi Korneliovi, který se bál
Boha a konal spravedlivě, se během modlitby zjevil anděl Páně a řekl
mu: ‚Pošli do Joppe k Šimonu koželuhovi. Tam nalezneš Petra, který
k tobě bude mluvit slova věčného života, v nichž nalezneš spásu ty i
celý tvůj dům.‘ Takže Pán používá všechny své Božské prostředky,
aby dal takovému člověku možnost získat za jeho dobré skutky
odměnu v budoucím životě. Ale k tomu se musí začít s pravou vírou
v našeho Pána Ježíše Krista, Božího Syna, který přišel na svět, aby
spasil hříšníky, a je třeba získat milost Svatého Ducha, který přivádí
do našich srdcí Boží Království a buduje před námi cestu k získání
blaženosti života budoucího věku. A na to je omezena tato Boží
náklonnost k dobrým skutkům, které nebyly vykonány pro Krista –
Stvořitel poskytuje prostředky pro jejich vykonání. A na člověku
závisí, zda je vykoná, či ne. Proto Pán řekl Židům: ‚Pokud byste
neviděli, neměli byste hřích. Nyní ale říkáte – vidíme – a váš hřích ve
vás přebývá.‘ Pokud člověk podobně jako Kornelius použije své
skutky, aby byly Bohu milé, ale ne pro Krista, a uvěří v jeho Syna,
pak se mu takový skutek započítá jako by byl vykonán pro Krista
právě kvůli víře v něho. V opačném případě nemá člověk právo si
stěžovat, že jeho dobro nedošlo naplnění. To se však nikdy nestane,
pokud se dělá něco dobrého pro Krista, protože dobro, které je
vykonáno pro něho, nejenže připravuje korunu spravedlnosti v bu-
doucím životě, ale i v tomto životě naplňuje člověka milostí Ducha
Svatého, jak je řečeno: ‚Bůh mu dává Ducha Svatého v míře neome-
zené. Otec miluje Syna a všechno mu dal do rukou.‘
Tak je to, Boží miláčku! Takže v nashromáždění tohoto Božího
Ducha spočívá skutečný cíl našeho křesťanského života a modlitba,
bdění, půst, milosrdenství a další ctnosti konané pro Krista jsou
pouze prostředkem k získání Ducha Božího.“
„Jaké nashromáždění?“ zeptal jsem se báťušky Serafíma.
„Nechápu to.“
„Nashromáždění je totéž jako získání,“ odpověděl mi, „vždyť chá-
pete, co znamená získání peněz. Stejně je to i se získáním Ducha
Božího. Věřím, že vy, Boží miláčku, rozumíte, co znamená získání
v pozemském slova smyslu? Smyslem života obyčejných světských
lidí je získání nebo výdělek peněz a u šlechticů navíc ještě získání
poct, vyznamenání a jiných ocenění za veřejné služby. Získání
Božího Ducha je také kapitál, ale požehnaný a věčný, a ten se stejně
jako peněžní, hodnotový a časný získává stejným způsobem, což je
navzájem velmi podobné. Bůh Slovo, náš Pán a Bohočlověk Ježíš
Kristus přirovnává náš život k tržnici, činnosti našeho života na zemi
nazývá kupováním a všem nám říká: ‚Kupujte, dokud nepřijdu,
nakupte čas, protože doba je zlá,‘ to znamená: získejte čas na získání
nebeských dober skrze pozemské statky. Pozemské statky jsou dobra
konaná pro Krista, která nám přinášejí milost Ducha Svatého.
V podobenství o moudrých a pošetilých pannách se říká, když
pošetilým pannám chybí olej: ‚Jděte jej koupit na tržiště.‘ Ale když
ho koupily, dveře do svatebního paláce už byly zavřené a ony tam již
nemohly vstoupit. Někdo říká, že nedostatek oleje u pošetilých panen
znamená nedostatek jejich dobrých skutků. Takové chápání není
zcela správné. Jaký je to nedostatek dobrých skutků, když jsou
všechny, i když pošetilé, stále nazývány pannami? Vždyť panenství
je nejvyšší ctnost jako andělský stav a mohlo by samo o sobě sloužit
jako náhrada za všechny ostatní ctnosti2-iXERKêVLP\VOtPåHVH
MLP QHGRVWiYDOR KODYQ PLORVWL 3HVYDWpKR 'XFKD %RåtKR .G\å
NRQDO\GREURW\WRGtYN\ YHVYpGXFKRYQtQHYGRPRVWLSHGSRN-
ládaly, že křesťanské konání spočívá v tom, aby pouze konaly dobro.
Vykonaly dobro, tím vykonaly i Boží dílo a k tomu ještě obdržely
milost Ducha Božího, ale tu si již nepřivlastnily. O takovém způsobu
života, který se opírá jen o konání dobra bez důkladného zkoumání,
zda a nakolik přináší milost Ducha Božího, se mluví v knihách otců:
‚Jiná je cesta, která měla být dobrou na počátku, ale její konec je na
dně podsvětí.‘ Antonín Velký ve svých dopisech mnichům mluví o
takovýchto pannách: Mnozí mnichové a panny nemají představu o
rozdílech mezi vůlemi, které působící v člověku, a nevědí, že v nás
2 Toto je ovšem už čistě křesťanské chápání židovského podobenství, v němž se
pannami myslí všeobecně družičky, protože jejich panenství bylo v té době
samozřejmé. Nějaký slib čistoty, který tu sv. Serafím má na mysli, v tomto
podobenství nehraje žádnou roli.
působí tři vůle: první – Boží, dokonalá a spasitelná; druhá – vlastní
vůle člověka, tj., ne-li zhoubná jistě ne spasitelná, a třetí – ďábelská,
zcela zhoubná. A právě ta třetí zhoubná vůle učí člověka nedělat nic
dobrého, nebo dělat to z pýchy, nebo jen pro samotné dobro a ne pro
Krista. Druhá – naše vlastní vůle – nás učí dělat vše, abychom těšili
své vlastní choutky, a dokonce i tak, jak nás učí nepřítel – konat dob-
ro pro dobro a nevěnovat pozornost milosti jím získané. První pak –
spasitelná Boží vůle – spočívá jen v tom, aby se dobro konalo pouze
pro získání Ducha Svatého jako věčného a nevyčerpatelného pokladu,
který se nedá ničím úplně ocenit.
Toto je to získání Ducha Svatého, které se přirozeně nazývá tím
olejem, který se nedostával pošetilým pannám. Proto byly nazvány
pošetilými, protože zapomněly na nezbytný plod dobra, na milost
Ducha Svatého, bez níž nikdo není a nemůže být spasen, protože
‚Svatým Duchem se živí každá duše a čistotou se povznáší, ona září
tajemně Trojiční jednotou.‘ Sám Duch Svatý, který je všemohoucím
Pánem, se vlévá do našich duší a toto jeho přebývání v naší duši, kde
přebývá ve své trojiční jednotě s naším duchem, je nám dáváno jen
díky tomu, že se z naší strany snažíme o jeho všestranné získání.
Duch Svatý pak připravuje v naší duši a těle trůn, aby Bůh ve své
stvořitelské moci mohl přebývat s naším duchem, jak stojí
v nezměnitelném Božím slově: ‚Učiním si v nich příbytek a budu jim
Bohem a oni budou mým lidem.‘ A to je ten olej v lampách moud-
rých panen, který mohl jasně a nepřetržitě hořet, a panny s těmito
hořícími svícny se mohly dočkat i ženicha, který přišel o půlnoci, a
vejít s ním do paláce radosti.
Pošetilé viděly, že jim hasnou svícny, ale i když šly na tržiště, aby
koupily olej, nestačily se vrátit včas, protože dveře již byly zavřené.
Tržiště je náš život; zavřené dveře svatebního paláce, které nepouští
k Ženichovi, je lidská smrt; moudré a pošetilé panny jsou křesťanské
duše; olej nejsou skutky, ale skrze ně získaná milost přesvatého
Ducha Božího, která jedno proměňuje v druhé, tj. porušitelnost v ne-
pomíjitelnost; duchovní smrt v duchovní život, tmu ve světlo, jeskyni
naší existence, kde jsou uvázány vášně jako dobytek a zvířata, v Boží
chrám a přejasný palác věčné radosti z Krista Ježíše, našeho Pána,
Stvořitele a Vykupitele a věčného ženicha našich duší.
Jak velký je Boží soucit s naší ubohostí, tj. naším nevnímáním
jeho péče o nás, když Bůh říká: ‚Hle, stojím u dveří a klepu…‘ Zde
se pod dveřmi rozumí běh našeho života ještě neukončený smrtí!
Ach, jak bych si přál, Boží miláčku, abyste v tomto životě vždy
přebýval v Duchu Božím. ‚Při čem naleznu, v tom i soudím,‘ praví
Hospodin. Nesmírné bude naše hoře, pokud nás najde obtížené sta-
rostmi a zármutkem o tento život, neboť kdo snese jeho rozhorlení a
kdo se postaví jeho hněvu? To je důvod, proč se říká: ‚Bděte a
modlete se, abyste neupadli do pokušení,‘ tj. abyste nebyli zbaveni
Ducha Božího, protože bdění a modlitba nám přinášejí jeho milost.
Samozřejmě, že každé dobro konané pro Krista přináší milost Ducha
Svatého, ale nejvíce ze všeho ji přináší modlitba, protože je stále
v našich rukou jako zbraň k získání milosti Ducha. Chtěl byste např.
jít do chrámu, ale nemáte do něj přístup nebo se bohoslužba nekoná;
chtěl byste pomoci chudákovi, ale nenajdete ho; chtěl byste zachovat
své panictví, ale nemáte sílu to vykonat pro lidskou složitost nebo
v důsledku nepřátelských úkladů, jimž ve své lidské slabosti
nemůžete odolat; či byste chtěl vykonat pro Krista něco jiného
dobrého, ale též nemáte sílu, nebo se nenaskytne příležitost. Ale
s modlitbou je to jinak: ta je možná vždy, jak bohatému, tak
chudému, jak známému, tak neznámému, jak silnému, tak slabému,
jak zdravému, tak nemocnému, jak spravedlivému, tak hříšníkovi.
Jak velká je síla modlitby dokonce i hříšného člověka, pokud vychází
z celé duše, můžete pochopit z následujícího příkladu svaté tradice:
Když na žádost zoufalé matky, které hrozilo, že jí zemře jediný syn,
nevěstka, kterou potkala na cestě a ona se ani neočistila ze svého
hříchu, dojata zoufalostí a žalem matky, volala k Hospodinu: ‚Ne pro
mne, ubohou hříšnici, ale pro slzy matky, která truchlí kvůli svému
synu a je pevně přesvědčena o tvém milosrdenství a všemohoucnosti,
vzkřis, Pane Ježíši Kriste, jejího syna…,‘ Hospodin ho vzkřísil. Tak
je to, Boží miláčku. Velká je síla modlitby a ona ze všeho nejvíc
přináší Ducha Božího, a je možné, aby ji konal každý. ‚Blažení
budeme, když nás Hospodin Bůh nalezne, že bdíme v plnosti darů
jeho Svatého Ducha.‘ Tehdy můžeme radostně a s důvěrou doufat, že
budeme povzneseni vstříc Pánu přicházejícímu na oblacích, když
bude přicházet ve slávě a velké moci soudit živé i mrtvé a odměnit
každého podle jeho skutků.
A když, Boží miláčku, považujete za velké štěstí, že rozmlouváte
s ubohým Serafímem, buďte si jistý, že ani on nebyl zbaven Boží
milosti. Ale co řekneme o samotném Hospodinu, věčném Prameni
vší nebeské i pozemské milosti? Vždyť modlitbou jsme se stali
hodnými rozmlouvat s ním samým, Předobrým a Životodárným
Bohem a naším Spasitelem. Ale i zde se máme modlit jen tak dlouho,
dokud na nás nesestoupí Bůh Duch Svatý v jemu známém množství
jeho nebeské milosti. A když se milostivě rozhodl a navštívil nás,
měli bychom již přestat s modlitbou. Nač je modlitba, v níž se
k němu obracíme: ‚Přijď a přebývej v nás a očisti nás od každé
poskvrny a spas, Dobrotivý, naše duše,‘ když už k nám přišel, aby
spasil nás, kteří v něho doufají a v pravdě vzývají jeho svaté Jméno,
tj. prosíme, abychom se pokorně a s láskou setkali s ním, Utěšitelem,
uvnitř chrámů našich duší, hladovějících a toužících po jeho přícho-
du. Vysvětlím vám to, Boží miláčku, na příkladu: Představte si, že
byste mne pozval k sobě na návštěvu a já bych k vám v důsledku
vašeho pozvání přišel a chtěl s vámi rozmlouvat. A vy byste mne
stále zval: Vážený, prosím, laskavě mne navštivte. Tehdy bych se
chtě nechtě musel ptát: Co to dělá? Nepomátl se? Přišel jsem k němu
a on mě přesto stále zve. Tak je to i Pánem Bohem – Duchem
Svatým. Proto je řečeno: ‚Vyprázdněte se a pochopte, že já jsem Bůh,
který se povznese mezi národy a povznese se na zemi,‘ tj. zjevím se a
budu se zjevovat každému, kdo ve mne věří a vzývá mne, a budu
s ním mluvit, jako jsem kdysi mluvil s Adamem v ráji, jako s Abra-
hámem, Jakubem a ostatní svými služebníky, Mojžíšem, Jobem a jim
podobnými. Mnozí vysvětlují, že toto vyprázdnění se vztahuje pouze
na světské záležitosti, tj. že při modlitebním rozhovoru s Bohem je
nutné vyprázdnit se od světských záležitostí. Ale já vám v Bohu
řeknu, že i když je od nich v modlitbě nezbytné se vyprázdnit, ve
chvíli, kdy se nás při všemohoucí síle víry a modlitby rozhodne
navštívit Bůh Duch Svatý a přijde k nám v plnosti své nevýslovné
dobroty, pak se člověk musí vyprázdnit i od modlitby. Když duše
koná modlitbu, mluví a vypráví, ale při sestoupení Ducha Svatého je
třeba být v naprostém tichu a slyšet jasně a srozumitelně všechna
Rozhovor s Motovilovem o smyslu křesťanského života
PDF file: Rozhovor s Motovilovem cz.pdf
Číslo 1 – ročník 1